Sign up with your email address to be the first to know about new products, VIP offers, blog features & more.

Přednáška o vzdělání, cestování a osobním rozvoji

Píše se 28.9.2017. Před 1082 lety se ve Staré Boleslavi stala jedna z nejkrutějších vražd v Českých dějinách. Mladý přemyslovský panovník Václav přijíždí na pozvání svého bratra na hradisko do Staré Boleslavi. Se svou družinou se ubytuje, povečeří a ráno vchází na mši do kostela. V tom okamžiku Václava dostihnou bojovníci jeho bratra Boleslava a několika ranami meče jej usmrtí. Dnes tento den slavíme jako Den české státnosti. Žáci a studenti si užívají volna a učitelé taktéž do práce nemusí. Tedy, ideální čas na mimoškolní vzdělání. Tak vytahuji kolo a mířím na skautský tábor do obce Hodoňovice poblíž Frýdku-Místku. V plánu jsou team-buildingové venkovní hry pro mládež, přednáška o Turecku, kde jsem byl na programu ERASMUS+ (článek v angličtině ZDE) a inspirativní přednáška o osobním rozvoji, cestování a vzdělání. Právě tento článek přináší upravený stenografický zápis této 30 minutové přednášky.

 

DO STUFF THAT MATTERS

 

Určitě znáte situaci. Přijede majitel firmy se svým luxusním bavorákem před firmu a u vchodu potká svého zaměstnance. „Šéfe, to je parádní auto,“ řekne mu. Šéf mu nato odpoví: „Když se budeš v práci opravdu hodně snažit, obětuješ firmě spoustu svého času a dáš do práce úplně všechnu sílu, co máš, tak si za pár let koupím ještě lepší.

Svatá pravda. Někdy prostě svou vysněnou práci nenajdete na internetu, ale v sobě. To, jestli celý svůj den protancujete, naučíte se anglicky, uděláte seminární práci, nebo prosedíte s colou u televize, to je jen na vás. Já jsem jediný člověk zodpovědný za jediný moment v mém životě. A vy jste zodpovědní za naplnění svých snů. v momentě, kdy si to uvědomíte, začíná opravdové dobrodružství.

Na internetu nalezneme spoustu příběhů bohatých a úspěšných lidí. Dočteme se o tom, jak ve dvaceti tří letech má asistent na univerzitě svůj vlastní kurz, k tomu firmu na výrobu bot a miliony na účtu. Někdo si řekne, to se nedá stihnout, to je nemožné. Ale já si myslím, že v úspěchu není žádné kouzlo. Tito lidé nejsou jiní než ostatní, mají stejné problémy, chodí stejně oblečení. Rozdíl je v tom, jak ke věcem přistupují. Osobně ke věcem přistupuji talk, že za ně přijímám plnou odpovědnost. Za úplně každou věc v mém životě.

Říkám si, že to, co spousta lidí celé dny dělá, je takové rozhodnutí, že se staví do pozice obrny. Jsem unavený, pustím si Ordinaci v růžové zahradě, řekne si spousta lidí. Nebo zprávy – ty už v češtině nesledují několik let, to proto, že o věcech, které tam vidím, jsem si nikdy neřekl, ty jsou super, jsem z nich celý šťastný, to je radost se nato podívat. Když jsem pobýval v Turecku, má představa, kterou jsem měl právě z medií, se neshodovala s realitou. Nebo když si pustím Ulici, tam se taky dozvím, že mě chce každý okrást, na každém kroku na mě číhá nebezpečí. To štěstí nenajdeme v Ulici nebo Ordinaci v růžové zahradě, ale v sobě. A proto si myslím, že to rozhodnutí, jak žijeme, děláme každý den, když si pouštíme televizor, místo toho, abychom si něco naplánovali, něco prospěšného udělali, něco se naučili a skutečně tvořili.

Můžeš ten televizor vypnout a věnovat se čemukoliv, čemu chceš. Můžeš něco vytvořit, naučit se anglicky, naučit se hrát na hudební nástroj, vytvářet dobré vztahy, nebo si pustit seriál a konzumovat. Spousta lidi místo TV vypne sebe a řekne si: „Teď neudělám nic„.

Já bych strašně chtěl, aby vy, mí studenti a lidé okolo mě dokázali udělat rozhodnutí a naplnili život tím, čím chtějí. V momentě, kdy jsem si tohle já uvědomil, se mě spousta lidí ptá nato, na čem jedu. Když vyjedu cestovat do zahraničí, udělám to, co mě baví, jsme šťastný. A nepotřebuji k tomu narkotika. A zato jsem vděčný lidem okolo mě, příležitostem, které se naskýtají, mým rodičům, kteří mi dali to, co jsme potřeboval, ale i překážkám, kterým jsem musel čelit. Řeknete sim že nejhorší je srážka s blbcem. Ano, ale není nic lepšího, než vy sami tuto překážku překonáte, něco se od toho naučíte a jdete dále.

 

O FAILECH

Problémem těch success příběhů, kterých je plný internet, je to, že se dočtete jen o úspěchu. Když cestovatel píše o své cestě, zmiňuje jen ty pozitivní věci. Bill Gates se taky jednoho rána neprobudil v garáži, napsal jeden kód a už to jelo. Samé luxusní auta, jachty. Za tímhle stála mnohem delší cesta, plná nástrah a překážek. Faily jsou součásti něčeho, co denně děláme. To je, jakoby se chtěl kluk seznámit s holkou na ulici. Když ji uvidí, raději si řekne, že jí neosloví, co kdyby ho náhodou odmítla. Ale tak se neseznámí nikdy s nikým. Já přijdu, zeptám se a jdu dále. A tak je to se vším. S cestováním, se školou, se studiem. Když jsem jel do Turecka, taky jsme si neřekl: „Hej, tam nepojedu, co kdyby se mi něco stalo“. Jen na ulici vás může srazit auto každou minutu. Hodně se bojíme, a to nás brzdí. Přitom něco změnit a udělat si život takový, jaký chci, je to nejjednodušší.

Můžeš se utápět v tom, že něco není tak, jak chceš, ale na druhé straně buď šťastný za všechno ostatní.

Jedno pořekadlo praví: A SMOOTH SEA NEVER MADE A SKILLED SAILOR. Určitě se nám v životě několikrát stalo něco, co jsme neplánovali. Je to jako s tím mořem. Moře bez vln nikdy neudělá zkušeného námořníka. Vlastně jsem za každý fail rád. Protože mě v první řadě udělá silnějším, zkušenějším a odolnějším.

Několikrát jsme na mých cestách, ve škole, v práci zažil několik failů a překážek. A ty vás posunou dále. Věc se zdá být nepřekonatelnou, dokud ji sami nepřekonáte, řekl Barrack Obama, a měl pravdu. Úspěch je cesta a je důležité být na své cestě spokojený.

 

O ÚSPĚCHU

Přemýšlel jsme nad tím, jestli úspěch existuje, jestli je vrchol, kterého můžeme dosáhnout. Přišel jsem nato, že neexistuje nic, jako je vrchol úspěchu. Život pořád bude vytvářet nové výzvy, které vás budou nutit jít dále. Bill Gates si taky neřekl, že je nejbohatší a hotovo. Taky jsme si neřekl, že jsem viděl Turecko a hotovo. Vždy je něco, co přijde dále.

Největší nepřítel toho, když je něco dobré je to, že to může být ještě lepší.

Úspěch je cesta a proto je důležité být na té své cestě spokojený. V každé jedné chvíli. Když se celý život budete honit za úspěchem, tak si ve stáři řeknete: byl jsem úspěšný, ale co z toho?

Horolezec, když jde na Mounth Blanc, tak vám taky nepoví, že ta cesta je pohoda. Neřekne vám že jde s úsměvem na rtech, pohodlně si šlape a všude okolo sebe vidí to krásné panorama. Řekne vám, jak je to hrozné, že každý krok je vykoupený obrovskou námahou. Ale ta cesta je to, co z člověka udělá to, čím je. Já jsme hrozně rád za všechny mé cesty. A bez ohledu nato, co se vždy stalo, užívám si to. Protože tak je to ohromná sranda.

Představte si, kdyby každý den bylo 28 stupňů a svítilo slunce. A pak by přišel déšť a vy byste si řekli: to je ale krásně deštivý den. Nemám rád, když lidé říkají, že je škaredě. Není škaredě, je jen jinak. Nebo mě ještě napadá paralela se sexem. To je, jako byste se pořád těšili na konec a celou dobu se nudili a říkali si: Ježiši, už abych ta byl. No, ještě abyste skončili v půli cesty. Je potřeba si užívat celý koncept, každý krok.

 

NÁZOR OSTATNÍCH

Je hrozné, když občas slyšíte o něčem od druhých. Nebo o sobě. Určitě jste už od někoho slyšeli věty: To je hrozné, tam vůbec nejezdi, něco se ti stane. Nebo: ta škola je moc těžká, tam ani nechoď, stejně se nedostaneš.

Zkuste si vzít tisícikorunu. Podívat se na ni a říct si, jakou má hodnotu – tisíc korun. A teď ji řekněte: Nic neznamenáš. Nemáš žádnou hodnotu. Jsi nula. Hoďte ji na zem a šlápněte na ni. Řekněte ji: Ty kupo hoven, ty nulo. Vezměte ji zpět do ruky, podívejte se na ni a řekněte si, jakou má hodnotu – tisíc korun. Stále má hodnotu tisíc korun, bez ohledu nato, co si o ní myslíme, co o ní říkáme, jak se o ní staráme. Její hodnota je pořád stejná. To, co si o vás myslí ostatní, vás vůbec nemusí zajímat.

Myslím, že každý člověk, který chtěl někde vyjet, mu bylo řečeno: Tam nejezdi, je to nebezpečné. Ten, kdo něco dokázal, takové věty určitě několikrát slyšel, ale nepřipustil si je k tělu.

 

UVĚDOMĚNÍ

Vždy se snažím mít jasný focus, mít nějaký cíl, kde směřuji, a kde chci být. V momentě, kdy ten focus ztratím, se přestávám v situaci orientovat a začínám být obětí náhod. Když vím, co chci, a když vím, kde jdu, tak se tam prostě dostanu.

Odpovězte si na otázku, co skutečně chcete. Řekněte si: Vím, co chci a veškeré mé konání přizpůsobím tomuto cíli. Když pocítíte, že z cesty odcházíte, vraťte se na ni a pokračujte dále. Protože to je váš cíl. A pokud vy víte, co od života chcete, život vás k tomu povede. A nebojte se za tím cílem jít. Nemusíte být posedlí a utíkat za tím. Někdy je dobré se na chvíli posadit, rozhlédnout se, orientovat se v situaci. Ale nepřestaňte za tím svým cílem jít.

Je spousta lidí, co něco chtějí, ale zapomínají nato, že je potřeba konání.

Je to jako s tím týpkem, co dokola říká: Panebože, já tak moc chci vyhrát ve sportce. A po několikráte mu bůh řekne. Tak si konečně vsaď. Některé věci prostě bez konání nejdou.

 

BOJ SE STRESEM

Když jsem se potloukal po Tureckých uličkách a viděl vedle sebe stát futuristické mrakodrapy a středověké mešity, uvědomil jsem si, že globalizace stírá rozdíly v žití na jednotlivých kontinentech, ale také vytváří paradoxy, kterým musí lidé čelit. Najednou vidíte širší dálnice, ale lidi s užší rozhledem. Utrácíme více, ale užíváme si méně. Máme více pohodlí, ale méně času. Máme více expertů, ale také více problémů. Mluvíme příliš, ale posloucháme málo. To jsou věci, se kterými se musíme vypořádat a spolu s požadavkem na rychlé tempo nám někdy zadělají na stres. Se stresem se snažím bojovat tak, že na svou stranu přitáhnu spoustu pozitivních věcí, že nakonec nedají stresu šanci. Když dostanu chuť kopnout si do zdi, kopnu do zdi. Když dostanu chuť si jít zaběhat a vyplavit tak ze sebe negativní energii, jdu si zaběhat.

 

O VZDĚLÁNÍ

Vždycky jsem chtěl udělat co nejvíce dobra pro co nejvíce lidi. Ten největší impact. To je asi důvod, proč jsem se dostal k učitelství, protože si myslím, že vzdělání je to, co potřebujeme. Dnes asi nenajdete člověka, co by pověděl, že systém vzdělání je dokonalý. Myslím, že každý z vás dokáže povědět, že mu škola více vzala než dala. Nebo jak řekl Mark Twain: nedovolím, aby mi škola stála na mé cestě ke vzdělání. A proto si myslím, že je spousta věcí, které lze dělat v procesu edukace a výchovy jinak. Je spousta programů, které se vydávají touto cestou. Například ERASMUS+, kdy vy můžete až na rok vycestovat do zahraničí a věnovat se smysluplným věcem. Nebo organizace AIESEC, která umožňuje studentům získat neocenitelnou praxi v zahraničí. Jsem rád, že na univerzitě, kde studuji – Slezská univerzita v Opavě, se tyto programy rozvíjejí a rektorem podporují.

Je několik věcí, které vás škola nenaučí, a na které musíte přijít sami. A když jezdím na tábory nebo učím ve škole, po mých studentech a žácích chci, aby tyto dovednosti rozvíjeli.

 

KRITICKÉ MYŠLENÍ

Škola vás naučí replikovat, přijímat poznatky od jiných, ale vůbec nepřemýšlet nad tím, jestli je věc správná nebo ne. Škola vás nenaučí, jestli jsou věci pravdou a nedali se interpretovat jinak. Bylo by super, kdyby lidé občas challengovali svůj status quo. Tím nemyslím to, že o všem začnou říkat, že je to špatné a dalo by se to dělat jinak. Ale říct si: Daly by se některé věci dělat jinak? Může něco fungovat jinak? A já bych chtěl, abychom se my, naše děti a děti naších děti naučili takhle kriticky přemýšlet. A na věci se dívat tak, že pravda ještě nemusí být odhalená. Takhle můžu zmínit Turecko a celou uprchlickou krizi, v jakém světle o ní média povídají, a společnost jejich univerzální „pravdy“ přebere.

 

ŘEŠENÍ PROBLÉMU

Na školách se učíme určité věci zapamatovat, ale málokdy řešit problémy. Ty je potřeba řešit racionálně. Podstata spočívá v tom být aktivní a nezaleknout se. Každá práce je o řešení problémů, a k tomu je potřeba kriticky myslet. Žijeme v době konzumerismu a podle toho se chovají i školy – platí zde pravidlo, nauč se, dostaneš jedničku. Málokdy se ale po studentech chce, aby se nad věci zamysleli a zkusili samostatně problém vyřešit. 

 

ROZHODOVÁNÍ SE

Škola nás neučí dělat rozhodnutí, škola rozhoduje za nás. Škola nám říká, co je správné a co špatné. Mnoho studentů opouští školu a není se schopno rozhodnout. Několikrát jsme si schopni říct, že bychom chtěli vycestovat, ale rozhodnout se proto je už složitější. Nebojte se dělat rozhodnutí a přijímat za ně plnou zodpovědnost.

 

TVOŘIVOST

Tvořivost je základní náplni našeho dne. Bohužel je už od mala potlačována. Od dětských let se bojíme udělat chybu. Chyba se rovná trestu. Když si malé dítě s něčím hraje, věc upustí a ta se rozbije. Obvykle následuje křik rodiče. V ten moment, kdy dítě věc upustilo, se mnoho toho naučilo. Když učím angličtinu a student udělá chybu, taky po něm nekřičím, ale asertivně se zeptám: Nedala by se daná věc udělat jinak? Student začne přemýšlet a mnohdy na chybu přijde.

Pokud chcete být tvořiví, uděláte spoustu chyb. Ale nebojte se jich. Nejdále to dotahují Vysoké školy, které si často protiřečí a „zabíjejí kreativitu“. Zajímavé je video na TEDu od Kena Robinsona o tom, jestli školy zabíjejí kreativitu.

 

JAK BÝT DOBRÝM ČLOVĚKEM

Věc, kterou se na škole nikdy nenaučíme. Vzpomínám si, že jsme na gymplu měli předmět estetická výchova. Teď vůbec netuším, o čem ten předmět byl. Pro mě to byla volná hodina. A potom se učí matematika, fyzika, chemie. Co potřebuje společnost více? Logicky nebo esteticky vzdělané lidi? Pravda je mnohdy někde uprostřed. Bohužel se ignoruje koncept morálky, společenské odpovědnosti, etiky, skutečného seberozvoje, skutečného sebepoznání a skutečného poznání nad tím, jak chci sám sebe realizovat. Díky bohu zato, že dnes už i při školách existují neziskové organizace, kde se studenti mohou zapojit a udělat něco prospěšného. Díky bohu zato, že existuje zážitková pedagogika, neformální vzdělání, letní tábory, skautská hnutí a inspirativní instruktoři, kteří například na letním táboře dokáží pro děti připravit aktivity plné rozvoje důležitých kompetencí.

Myslím si, že je to krásná věc udělat něco pro druhé. Často slyším: nemám peníze, nemohu pomoci. Osobně si myslím, že člověk, který opravdu chce pomoci, pomůže, a nepotřebuje k tomu výmluvy. Vůle chtít je více než obnos peněz a peníze z nás nedělají filantropa.

Neříkám, že je řešením vyjet do Afriky stavět školu nebo jít studovat medicínu, ale je super žít tak, abyste věděli, že jste udělali maximum.

Někdy je dobré se zamyslet nad tím, jak být lepším člověkem a zároveň pomáhat ostatním. Češi jsou hrozně vtipný národ, a to hlavně ve chvíli, když se něco nedaří. Když někdo padne na hudu, můžeme do něj kopnout, nebo mu podat ruku. V tomto momentě, kdy my tu ruku podáme, se stáváme silnějšími, než jsme byli. Je to jako s ptákem Fénixem, který shoří a vstane z popela o mnoho silnější, než byl.

 

POHLED NA VZDĚLÁNÍ

Osobně si myslím, že vzdělání je extrémně důležité. Nemusí být jen institucionálního charakteru a dokázáno diplomem. Spoustu věcí se naučíme i mimo školu a mimo školní zdi, například v přírodě, bez učebnic a metodických pomůcek. Proto také podporuji outdoorové vzdělání a neformální metody výuky. Venku se někdy zašpiníme, ale je to jako s životem, podnikáním, studiem, taky se často od věcí zašpiníme. Vzdělání získáme i v knihách a myšlením. Začínám ale být alergický na knihy o úspěchu. Ty vás šťastným, moudřejším a úspěšnějším neučiní. Každý by měl hledat své vlastní odpovědi na své vlastní otázky a nejenom je přebírat od ostatních.

Nejlepší věcí, která mě mohla na cestě ke vzdělání potkat, je program ERASMUS+.  Někde vycestovat a být samostatnější je věc, která vám k lepšímu změní život. A pokud na ERASMU, nebo během studia narazíte na správné lidi, je potom každý den pořádným dobrodružstvím.

A jaká je tedy má představa o školství? Důraz by měl být kladen na kvalitu poznání. Student by se měl naučit kriticky myslet a pracovat s informací. Je jen na nas se naučit rozhodovat a rozlišovat, kdo nám chce dát dobro nebo kdo do hlavy vtlouci nesmysly. Učitelé by měli v hodinách více využívat poznatky z psychologie a do hodin začlenit neformální prvky výuky. 

 

MYŠLENKY NA PŘEMÝŠLENÍ

To, co chci v studentech přenechat, jsou myšlenky k přemýšlení. Pamatujte nato, že vy sami jste tvůrci tohoto světa. Nebuďte proto obětí předsudků a okolností, nebuďte pasivní a nečekejte, že něco přijde samo. Jediný, kdo je zodpovědný zato, jaký máte život a jak se máte, jste vy sami. Vemte proto veškerou svou odvahu co máte a běžte za svými cíli, které jste měli. A myslím, že ten nejlepší den, kdy můžete začít, je dnes. Protože pokud nic nezměníš, nic se nezmění.

Tyto slova nejsou mými vlastními. Hodně jsem se inspiroval přednáškou psychologa Stanislava Galíka a jeho knihou Jak jsem stopoval letadlo. Jeho výstupy jsou prostě boží a berou dech. 

 

 

No Comments Yet.

Co si o tom myslíte vy?

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *